STATEK
Statek U Dlabalů, nesoucí číslo popisné 1 ve středočeské obci Solopysky nedaleko Kutné Hory, se dívá na svět očima dvora, který pamatuje víc panovníků než lidská paměť dokáže vyjmenovat. Na jeho zápraží se opírá vítr o kmen památného dubu, vysokého asi třiadvacet metrů, s kmenem o obvodu více než tři metry – stromu, který tu drží stráž jako starý kronikář, jenž si zapisuje dějiny do letokruhů.
HISTORIE
Kdysi dávno, když Solopysky patřily ještě rozdrobené mezi menší šlechtice a teprve se stávaly ucelenou vsí v majetku pánů z Hrušova a později Salazarů či Vraždů z Kunvaldu, byl statek jen jedním z poplužních dvorů, zastrčeným v krajině mezi lesy a poli. Statek patří k nejstarším usedlostem ve vsi a svou parcelou i polohou na návsi navazuje na historické jádro obce, které se formovalo už od pozdního středověku. Dnešní podoba statku je ale výsledkem postupných přestaveb v 19. století a první polovině 20. století, podobně jako u jiných významných usedlostí v Solopyskách. V okolním kraji se střídali páni na panství Červený Hrádek, měnily se hranice okresů a své dějiny psal i samotný venkov – Solopysky prošly stoletími, aby se nakonec staly na čas samostatnou obcí, pak zase dílkem většího celku.
PAMÁTNÝ DUB
Podle pověsti zasadil dub U Dlabalů mladý čeledín v roce, kdy se na nedalekém kopci sklízela tak dobrá úroda žita, že se snopy musely svazovat dvakrát, aby se nerozsypaly – jako tichý dík zemi, která je živila. Podle odborného popisu byl dub vysazen přibližně kolem roku 1800.
Když byl strom ještě slabý, chránily ho před dobytkem proutěné ohrádky, ale děti z chalup si je rozplétaly a dělaly z nich píšťaly, takže hospodář prý nadával, že z dubu nic nebude. Strom si přesto tvrdošíjně prorůstal cestu do výšky. Jak svět kolem něj uháněl, dub slyšel zvuk selských povozů, rachot prvních traktorů i tiché brzdění autobusů, které vozily lidi pryč, do měst. V zimních mlhách, kdy se dvůr nořil do šedi a kostel svatého Bartoloměje na návrší jen matně probleskoval přes holé větve, byl statek s dubem jediným pevným bodem – vypadalo to, jako by právě on držel vesnici, aby se nerozpadla na jednotlivé domy a příběhy.
Dub U Dlabalů byl vyhlášen památným stromem rozhodnutím Městského úřadu v Kutné Hoře dne 21. srpna 2002. V evidenci památných stromů je veden pod kódem 103942. Dostal úřední cedulku, výšku v metrech a obvod v centimetrech, jako by se jeho význam dal převést na čísla. Sedláci se tomu usmívali: pro ně byl památný už dávno – od chvíle, kdy pod ním děd Dlabala schoval po válce první koupený traktor před krupobitím, i od toho léta, kdy se u jeho kmene fotila nevěsta v bílých šatech, zatímco uvnitř dvora voněla švestková povidla. Vždycky, když se ve vsi něco zásadního stalo – požár, svatba, návrat z vojny, povodeň na jaře – někdo se instinktivně podíval směrem k dubu, jako by potřeboval potvrzení, že svět, jakkoli rozkolísaný, má ještě pevný střed.
SOUČASNOST
Dnes je statek U Dlabalů pečlivě opravený, staročeský ráz zůstal, ale uvnitř se svítí jiným komfortem. Přijíždějí sem lidé z měst hledat ticho, které jim v jejich životě chybí. Večer, když hosté usednou na zápraží a dívají se, jak poslední světlo dne klouže po kůře letitého dubu, slyší možná jen šum listí – ale ten šum je vlastně řečí místa, které nezaniklo ani pod náporem času, ani pod novými nátěry fasád. A kdo tu zůstane přes noc a vyjde ven ještě před úsvitem, může mít zvláštní pocit, že vesnice ještě spí, ale statek U Dlabalů s památným stromem už bdí – jako hlídači, kteří mají za úkol přenést paměť kraje do dalšího rána.
BUDOUCNOST
Po letech, kdy statek postupně přestal sloužit svému původnímu hospodářskému účelu a zub času tiše nahlodával jeho zdi i střechy, se vnukové Richard a Jan rozhodli místu vrátit důstojnost i život. Chtějí citlivě navázat na jedinečný genius loci statku a vytvořit zde projekt, který přirozeně splyne s vesnickým prostředím, a přitom nabídne komfortní bydlení i klidný odpočinek pro své budoucí obyvatele a návštěvníky. Ambicí záměru je dosáhnout úrovně a vybavenosti odpovídající modernímu bydlení, aniž by se přerušila kontinuita s historickým charakterem, stavební podstatou a odkazem původního statku.